Ivan Blatný v mých vzpomínkách

Autoři

Prof. MUDr. Jan Šmarda, DrSc. (* v Brně roku 1930), působící v Brně na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, se během své vědecké dráhy účastnil mezinárodních mikrobiologických kongresů a díky profesním kontaktům získal několikrát pozvání přednášet i v cizině. Byla to pro něj příležitost, jak navázat přerušený kontakt s básníkem-exulantem Ivanem Blatným, svým bratrancem. Poprvé se spolu setkali v Ipswichi v House of Hope v roce 1969 a podruhé v roce 1978 opět v Ipswichi v St. Clement´s Hospital, společně s paní Helenou Šmardovou. Naposledy se profesor Šmarda dostal do Anglie až po Blatného smrti v říjnu 1990. Tehdy v městečku Clacton-on-Sea navštívil místo jeho posledního pobytu, hotel Edensor, na němž je umístěna básníkova pamětní deska. Po roce 1989 se Jan Šmarda začal aktivně podílet na přípravách vydání Blatného básnických sbírek, jejich překladů i pořadů a publikací inspirovaných Blatného životem a tvorbou. V roce 2003 vyšla Šmardova kniha věnovaná do té doby neznámé tvorbě Ivana Blatného: Fragmenty a jiné verše z pozůstalosti.

V roce 1997 převzal Jan Šmarda z rukou prezidenta Václava Havla pro Ivana Blatného medaili Za zásluhy I. stupně. Znovuobjevení Blatného díla se po listopadu 1989 stalo významnou kulturní událostí. Byla uskutečněna nová vydání starších sbírek, do té doby vykázaných z české literatury: Paní Jitřenka (1940), Melancholické procházky (1941), Tento večer (1945), Na kopané (1946, kniha pro mládež), Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (1947, kniha pro děti), Hledání přítomného času (1947) a především dvou knih napsaných v exilu a vydaných péčí editora Antonína Brouska nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers v Torontu: Stará bydliště (1979) a Pomocná škola Bixley (1987). Po letech odmlky ohromila české čtenáře v básníkově vlasti překvapivá konkrétnost míst a osob v jeho verších, melancholické reminiscence, prokládané prudkou metaforickou zkratkou a nesené výrazným rytmickým impulsem, jakož i nově užitá směs jazyků, která v Blatného básních promluvila jednolitým strhujícím tokem. Blatného dílo z exilu bylo v České republice přijato jako básníkův triumfální návrat do české poezie a jeho verše nepřestaly inspirovat ani nejmladší básnickou generaci.