Slavné české lebky

Recenze

V předmluvě knihy uvádí autor čtenáře do situací a osudových setkání, která jej ovlivnila a určila směr v jeho stomatologické odbornosti i v přímé účasti na antropologickém průzkumu tělesných pozůstatků osobností našich dějin. Ke studiu historie a antropologicko-lékařskému průzkumu přistupoval velice odpovědně.

Knihu zcela logicky koncipoval na tři období: pravěk - lovci mamutů, středověk - se zaměřením pozornosti na osobnost Karla IV., a novověk, kde si jako jeho reprezentanta vybral Bedřicha Smetanu. Sám udává, že »odhalování tajemství bylo zajímavější než tajemství samo«.

Předmluvou k jednotlivým oddílům knihy je kapitola nazvaná Obličej v dějinách lidské společnosti, v níž jsou vysvětleny četné záhady nebo skutečnost, proč se obličej a jeho výraz považoval ve starém Řecku i Římě za »zrcadlo charakteru«, ale také biologický princip symetrie či asymetrie obličeje i odhalení záhadného úsměvu Mony Lisy.

V prvním oddílu publikace nazvaném Za lovci mamutů do Dolních Věstonic se autor věnuje historii nalezišť a přesnému časovému určení nejzajímavějších objevů (Venuše s deformovanou levou tváří a zkřivenými ústy - portrét vyřezaný přibližně před 26 000 lety před n. l.), popisuje zde i výzkum obličejové kostry ženy z Dolních Věstonic se zřetelnou deformací horní čelisti způsobenou pravděpodobně následkem úrazu nebo rozsáhlého zánětu. Autor na základě svých klinických zkušeností stomatologa vysvětluje příčiny a přispívá k upřesnění některých dosud nevyjasněných nálezů.

Záhada nemoci krále Karla IV. je název druhé části, která osvěžuje historické události života velkého panovníka, včetně krvavých sporů o trůn Přemyslovců před jeho narozením, dále popisuje jeho dětství, život i zajímavé pozadí nesčetných politických intrik. Antropologicko-lékařský výzkum přesně popisuje následky mnohých sečných ran i tupých poranění na obličeji panovníka a vyhojených zranění na dlouhých kostech končetin i na páteři, která byla trvale deformována. Rovněž se ukázala přímá souvislost mezi deformovanou krční páteří a nově zjištěnými zlomeninami dolní čelisti.

Neméně zajímavá součást této kapitoly pro ilustraci uvádí, jak by dnes probíhala specializovaná péče o Karla IV., která by mu určitě prodloužila život i jeho kvalitu.

Kapitola věnovaná Bedřichu Smetanovi - Osudná hra Bedřicha Smetany - uvádí čtenáře do dalšího »detektivního« příběhu archeologie a medicíny. Klinickým studiím nemocí Bedřicha Smetany se autor věnoval plných dvanáct let. Cílem mimo vlastní bádání bylo nalézt pravdu o onemocnění hudebního velikána a vyvrácení déle než 150 let trvajících spekulací, dohadů a nepravd o nemoci skladatele. Díl zachycuje podrobně život Bedřicha Smetany, jeho vývoj od narození, dětství, život »zázračného dítěte« i životní peripetie, údobí štěstí i životních bojů, ve kterých se stal »terčem nenávistných útoků«, a jejich dopadů na skladatelovo zdraví i jeho existenční starosti. Poznatky ze skladatelova života vysvětlují mnohé o průběhu chorob. Zdravotní stav byl nepříznivě ovlivněn vyčerpáním a ztrátou tělesné imunity, jak vyplývá ze soudobých záznamů a lékařských zpráv (časté bolesti zubů, kožní záněty, zažívací obtíže, bolesti v krku, bolesti hlavy, časté zvracení, pozvolná ztráta sluchu až úplné ohluchnutí, bronchitidy, ztráta hlasu, později záchvat mrtvice, dysgrafie a ztráta paměti).

Asymetrii obličeje objasnil autor vývojovou anomálií - jednostranným zpomalením růstu obličeje, a tím výrazným zmenšením pravé poloviny obličeje. Na obličejových kostech byly objeveny známky dlouhodobě probíhajícího zánětu - osteomyelitidy, což byl pravděpodobně následek úrazu v jedenácti letech skladatelova života. Podrobná současná odborná vyšetření prováděná na lebce potvrdila opakované záněty středouší a chybění levé skalní kosti. Při pitevním průzkumu lebky byly také nalezeny známky chronického zánětu mozkových plen, což vysvětluje časté bolesti hlavy, závratě a zvracení, kterými Smetana trpěl. V rozsáhlé závěrečné rozpravě se čtenář dozví další zajímavé podrobnosti o zdravotním postižení Bedřicha Smetany s definitivními závěry příslušných odborníků, přehledem všech dostupných nálezů a hlavně odborným patologickým závěrem zcela vylučujícím syfilitickou nákazu.

Kniha je ilustrovaná mnoha schématy, dobovými fotografiemi, rentgenovými snímky i nákresy. Rozsáhlá odborná literatura dává možnost dalšího doplnění uváděných skutečností. Zřejmá poctivost v náročné práci doc. MUDr. Jiřího Ramby, DrSc., dětského stomatologa se specializací na čelistní a obličejovou chirurgii a se zaměřením na vývojovou problematiku dětského splanchokrania, se odráží i v jeho publikaci. Proto si ji určitě s velkým zájmem i zadostiučiněním přečtou nejen příslušní odborníci, ale všichni, kterým nejsou lhostejné osudy našich velikánů a kteří dovedou ocenit obtížnou cestu za pravdou, jež se ukrývala mnoho let.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Utajený úraz Karla IV. rozebírá autor knihy Slavné české lebky

PRAHA 21. října (ČTK)

Utajený úraz krále a císaře Karla IV. a zranění hudebního skladatele Bedřicha Smetany, kvůli kterému zřejmě ohluchl, analyzuje v knize Slavné České lebky lékař a antropolog Jiří Ramba. Publikace, kterou vydalo nakladatelství Galén, je shrnutím desítky let dlouhého badatelského úsilí.

Autor se v ní věnuje také vybraným jedincům z doby »lovců mamutů«, jejichž kosterní pozůstatky byly objeveny v archeologických nalezištích na jižní Moravě. Zkoumal lebky dvou žen z mladší doby kamenné. Zjistil, že poúrazová růstová asymetrie po zlomenině kloubního výběžku dolní čelisti se vyskytovala před více než 25.000 lety.

Zkoumal nejen lebku Karla IV., ale i jeho syna krále Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Maxmiliána II. V rukou měl lebky arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka a poustevníka svatého Ivana. Klinickou studii o Smetanově onemocnění připravoval 12 let.

Kniha obsahuje nejen výsledky odborného zkoumání lebek. Čtenář se v ní doví i mnohé zajímavosti ze života Bedřicha Smetany a Lucemburka Karla. Mnohé možná překvapí politické intriky v lucemburských dobách i to, že papež Kliment VI. káral Karla za zálibu v módním oblečení, rozmařilém životě a zejména v turnajích. Papež soudil, že Karlova aktivní účast v turnajích, kde zřejmě utrpěl zranění brady, není v souladu s postavením panovníka.

Ramba (1940) píše také o tom, jak se jako lékař, který se zabýval poúrazovými deformacemi obličeje a jejich léčením, dostal k lebkám prehistorických lidí i historických osobností. »Zavolala sekretářka, že mám přijít k přednostovi kliniky,« vzpomíná antropolog. Měl určit, co mohlo způsobit dutinu v čelisti neandrtálce, kterou odhalil rentgen. Odpověděl, že mohlo jít o kostní cystu vyskytující se u mladých jedinců. A právě tento případ ho přivedl v 80. letech k antropologicko-lékařskému výzkumu historických osobností českých dějin.

vh kar